Náhradní banner

Selfie - příznak duševní poruchy (sebezáchranný text pro některé)

8. 1. 2018;

aktualizováno 18:00

Co je SELFIE ví už každé odrostlejší dítě, které dokáže udržet mobilní telefon v ruce. Podle odborné literatury "Selfitis" je nemoc, obsesivní potřeba zveřejňovat selfie a ti z okruhu vašich přátel, známých, dětí apod., kteří pořád fotí sami sebe, jsou možná nemocní a potřebují pomoc. Psychiatrickou.

Nemoc má tři stádia:

1. hraniční (alespoň tři selfie denně, ale nevkládané na sociální sítě),
2. akutní (alespoň třikrát denně a vkládané na sociální sítě)
3. chronické (nekontrolovatelná potřeba focení a vkládání převyšující šest případů denně).

Selfitis je skutečná duševní porucha, říkají psychologové a lidé, kteří se cítí nuceni neustále posílat obrázky do sociálních médiích, mohou potřebovat pomoc. Vědci zjistili, že typickými "pacienty" jsou lidé s chybějící "sebejistotou", kteří chtějí na sebe upoutat pozornost, často s nedostatkem sebevědomí. Doufají, že zvýší své sociální postavení a budou se cítit součástí nějaké skupiny tím, že budou neustále zveřejňovat své vlastní představy (prostřednictvím selfie). Aby se cítili šťastní, populární.

Vědci ovšem zatím nepřišli na to, jak osobám takto postiženým účinně pomáhat a někteří, jako např. sir Simon Wessely, profesor psychologické medicíny v Londýně, je k "selfitis" skeptický: "Výzkum naznačuje, že lidé se snaží přirozeně zlepšovat svou náladu, upoutávat na sebe pozornost, zvyšovat sebevědomí a splynout se svým prostředím". A nemusí jít o nemoc.

Třeba náš hospodský kruh splývá s okolím takto: když zasedneme ke stolu, ještě než servírka (nebo pracovník obsluhující hosty) přinese (štamgastům automaticky) nápoje, tak položíme na stůl své mobily. Ale toto není závislost, ale systematický postup, protože v průběhu několika hodin debaty slouží tyto (chytré) telefony jako pracovní nástroj (např. vyhledáváme, jak vypadá gramofon A440, kde stojí vila po orlovském staviteli Trubkovi nebo co je se soukromým parkovištěm na ul. Dětmarovické a mnoho jiného). Téměř nikdy netelefonujeme ani hovory nepřijímáme (nikdo nehledá, kde jsme). Akorát občas, když někdo "přinese" nový mobil, fotíme, to ano, ale ne sebe (ale abychom zjistili, kdo má nejlepší "foťák").

Dalšími, s technologiemi souvisejícími, poruchami duševního zdraví, které byly zjištěny v posledních letech, jsou např. "nomophobia", strach z toho, že nejsme blízko mobilního telefonu, "technoference" , potřeba neustále přerušovat běžné aktivity, jako je konverzace, jídlo, sport nebo i sex, kontrolováním mobilu a "cyberchondria", projevující se častým kontrolováním příznaků nemoci na internetu.


viz také Nedělejte si selfie s „ochočenými“ divokými zvířaty. Umírají kvůli tomu

Aby tento článek o selfie nebyl příliš akademickým a pro zmírnění možných útoků proti mně, zveřejňuji vlastní písemnou selfie:



Údaj se nachází na str. 5 KONCEPCE ROZVOJE KULTURY MĚSTA ORLOVÁ NA OBDOBÍ 2014 – 2020.

Na závěr dodávám, že k napsání výše uvedeného mne vůbec nevedla skutečnost, že mám v okruhu svého pohybu osoby, které selfie provozují (anebo zveřejňují fotografie, na kterých jsou), ale napadlo mne se tímto fenoménem zabývat, když jsem (s hrůzou) zjistil, že město vyhlásilo pofidérní soutěž v duchu nejlepších bolševických nápadů.



Co bude příště?
Článek byl přečten 369×, komentářů (1) nových (1)
TOPlist Zpět - Orloviny - Seznam rubrik