Náhradní banner

Na štrúdlu u Kolíbala

07.05.2015;

Ve víru dnešního způsobu života (a jsouce naučeni k pasivnímu přijímání informací) se může stát, že nám unikne nějaká ta maličkost nebo dokonce i věc důležitá. Vytýkat to nikomu není třeba, tak to prostě je. I já sám, ve většině případů, takový jsem. Úmyslným vyhýbáním se televizním seriálům např. neznám žádné české celebrity a nic o nich nevím, ačkoliv statisíce televizních diváků a čtenářů různých časopisů to ví, sledují je a mluví o nich.

O jedné takové celebritě bych se chtěl teď, v tomto článku, zmínit. Bude to sice z jiného, než z toho, nablýskaného pompézností, světa a už vůbec ne senzačního, ve stylu bulváru ( ačkoliv i takový BLESK se o osobě, o které budu psát, zmínil).

V Orlové se narodil a nějakou dobu tady bydlel. Dnes pracuje a bydlí v Praze. V prosinci 2015 mu bude 90 let.
STANISLAV KOLÍBAL.
Je významným umělcem, bohužel v Orlové naprosto neznámý a přitom patří ke klíčovým osobnostem českého a evropského umění.
Je jedním z mála českých výtvarných umělců, kteří se prosadili v (západním) zahraničí.
V roce 1990 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze.
28. října 2005 převzal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání Medaile Za zásluhy.
23. 10. 2014 se stal laureátem Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.

O Stanislavu Kolíbalovi bylo popsáno nespočetně knih, publikací, svými exponáty je zastoupen v mnoha významných světových muzeích, galeriích. Zúčastnil se mnoha výstav doma i v cizině.
Dílo Stanislava Kolíbala je rozsáhlé nejen počtem vytvořených děl ale i rozsahem. Na konci tohoto článku jsou uvedené některé odkazy na nespočet existujících informací o něm a jeho tvorbě, ale doporučuji, abyste si napřed prošli Centrální evropskou uměleckou databázi. Z ní se dozvíte, jak neuvěřitelná je jeho tvorba.

O panu Kolíbalovi jsem, téměř před 10 lety, zveřejnil tento článek, bohužel čas "odstranil" tehdy platné odkazy.

Někdy v únoru t.r. jsem se k S.Kolíbalovi "vrátil" a "googloval" současné informace o něm. Takto jsem m.j. zjistil, že k devadesátinám významného českého sochaře a malíře Stanislava Kolíbala uspořádala Národní galerie expozici nazvanou Kresba za kresbou. V anotaci k výstavě je uvedeno, že "Kolíbal patří ke klíčovým osobnostem českého a evropského umění a výstava v mezaninu Veletržního paláce se zaměřuje na Kolíbalovy kresebné cykly, které vznikaly (a stále vznikají) od roku 1968 až do současnosti."
zdroj

Napadlo mne, že bych za panem Kolíbalem mohl zajet a natočit s ním nějaký rozhovor (týkající se jeho vztahu k Orlové).
Nejprve jsem vyhledal "jeho" internetové stránky, tyto však byly (a ještě jsou) v "rekonstrukci". Našel jsem ale kontakt na syna Pavla a tomu jsem, výše zmíněný, návrh poslal.
Nějakou dobu trvalo, než se vše usadilo. Začátkem třetí třetiny dubna, (nyní populární hokejovou mluvou řečeno) došlo k domluvě. To už jsem hovořil přímo s umělcem.
Později jsem zjistil, že pan Kolíbal Stanislav sice např. automobil "ještě" ve svém věku řídí, ale svůj mobilní telefon nemá a internet sám nepoužívá. Komunikaci mezi námi zprostředkoval zmíněný syn Pavel, přes svůj mobil, internet i pevnou (telefonní) linku, která v domě Kolíbalů je a kdy jsem nakonec právě přes tento přístroj s panem S.Kolíbalem mluvil.
Přiznám se, že když jsem pak ten telefon viděl "na vlastní oči", tak jsem pojal k němu nějakou zvláštní úctu. "Ležel" totiž na podlaze, blízko pravého rohu ("otevřené" regálové) knihovny a dle mého přesvědčení, podpořeného předchozím výkladem podstaty podoby práce umělce, došel jsem k závěru, že byl tam "schválně": viděl jsem v tom řád, shodu a souvislost. Ale v průběhu tříhodinového improvizovaného "soireé" v domě umělcově, jsem se na to nezeptal (co když vysvětlení by bylo jiné?)
Den, kdy jsme se měli sejít, byl stanoven na 30.4.2015. Místo setkání bylo dohodnuto na prostor u pokladen Národní Galerie, ve Veletržním paláci, tam, kde má pan Kolíbal výstavu (měla končit 3.5.2015, byla však prodloužená do 24.5.2015). Původně šlo o 11. hodinu, pak došlo k posunu na 13 hodin, protože panu Kolíbalovi "do toho" něco vešlo (pohřeb).
Obavy syna Pavla, jestli se poznáme, byly liché. Seděli jsme naproti vchodu do budovy a já jsem staršího pána, když rázně vstupoval dovnitř, okamžitě poznal.
Vše ostatní se pak konalo pod ráznou taktovkou umělce: nesmírně duševně i fyzicky vitální muž, který bude mít za půl roku devadesát let, nás hodinu a půl provázel "svou" výstavou, komentoval většinu exponátů a vracel se také, "nucen" našimi zvědavými dotazy, do minulosti.
Pozn.: Navštívit výstavu "jen tak", bez možnosti slyšet komentář autora může "způsobit", že návštěvník pravděpodobně zcela nepochopí, že "jde o originální syntetický projev, kdy v kresbách, které ve své formální i obsahové vrstevnatosti, výtvarné invenci a konsekventní proměnlivosti mimo jiné dokazují nezastupitelnost abstrahované vizuální řeči, pokud vychází z intenzívně prožívané a navýsost intelektuálně promýšlené skutečnosti" (citace z katalogu výstavy).
Přidám ještě jednu podobně složitou větu: Povaha Kolíbalova umění v kontextu světového vývoje shody i autorovy odlišnosti od zavedených uměleckohistorických souvislostí je předmětem teoretických diskusí.

Ano, nejde o umění, které je možno pochopit jen tak, je třeba "něco" vědět dopředu a být připraven, že nepůjde o "polopatický" vjem.

Po prohlídce výstavy nás pan Kolíbal pozval do kavárny Veletržního paláce, kde jsme mluvili hlavně o Orlové. Některé své vzpomínky nám dokonce i nakreslil. Místa, kde se narodil, kde bydlel a kde chodil do škol (obecná národní a měšťánka). Vizuální shoda vzpomínek se současností, tedy to, co si z doby, kdy v Orlové žil (1925 - 1938) zapamatoval, s tím, co zůstalo, byla obdivuhodná (koleje, šachty, cesty, Mizam, Kopaniny, Zimovůdka, Pogrzebionka, Obroki).

Kromě záběrů, pořízených při prohlídce výstavy i v kavárně, jsem však ještě neměl to podstatné, za čím jsem do Prahy vlastně přijel: Jak dnes p. Kolíbal vidí tehdejší dobu v Orlové. Nenápadně jsem chvílemi přerušoval řeku slov, kterými nás p. Kolíbal, evidentně ve skvělé náladě, zasypával, abych se připomněl se svou žádostí, neboť původně jsme se dohodli, že k tomu dojde právě v kavárně. Nakonec z toho vzešlo pozvání k němu domů.

Před Veletržním palácem se vrhnul do ulice a mával na taxi (připadalo mi to jako v těch amerických filmech), zatímco já jsem stále byl překvapen tou ochotou věnovat se cizím lidem.
pozn.: Při prohlídce výstavy mi asistovali manželé Palátovi s dcerou, čímž jim tímto děkuji za spolupráci "při vytvoření atmosféry".

Dveře domu (pro informaci a zvědavé otázky uvádím, že jejich čtyřdomek, kde vlastní čtvrtinu, byl postaven stavebním družstvem filozofické fakulty někdy v 60. letech, nejde tedy o žádnou moderní zbohatlickou vilu), kde Kolíbalovi bydlí, otevřela manželka, paní Vlasta Prachatická. Z přízemí, ve kterém dominovaly předlohy k sochařským portrétům paní Vlasty, jsme vystoupali do prvního patra, kde jsme pak v obývacím pokoji, jednoduše vybaveném, bez žádné výzdoby na bílých stěnách, pokračovali v debatě. To už jsem také zaregistroval jednu ze tří koček, které s Kolíbalovými společně bydlí.
Seznámil jsem se také s významnou ilustrátorkou Markétou Prachatickou, dcerou pana Kolíbala a Vlasty Prachatické. Poznal jsem také konečně osobně syna Pavla Kolíbala, architekta.

Ještě v Národní galerii, jsem předal panu Kolíbalovi "poselství" z Orlové: upomínkové předměty, videokazetu a dvě knihy o našem městě. Publikace ho velmi zaujaly a "musel jsem ho vytrhávat" z jejich okamžitého prohlížení. Děkuji našemu starostovi, Ing. T.Kučovi, za ochotu, s kterou mi tyto předměty poskytl.

Viděl jsem pak fotografie rodiny Kolíbalů, katalogy z výstav, kterých se zúčastnil a kde jeho jméno bylo například hned vedle Picassa. Všude, vedle Stanislav Kolíbal, bylo také uvedeno místo, kde se narodil: Orlová. Sám umělec pokaždé neopomněl na to upozornit. V těchto chvílích jsem mu byl vděčen, že mohu být na město, kde jsem se i já narodil, pyšný.

Byl jsem počastován čajem i kávou, sušenkami. Zatím co jsme ve skvělé náladě s p. Kolíbalem diskutovali, paní domu upekla výtečný jablkový štrůdl, který podtrhl můj neobvykle příjemný pocit z návštěvy. Handicap, týkající se značných mezer ve znalostí díla p. Kolíbala, jsem dorovnával "aktivitou" v pokládání dalších a dalších otázek. Zajímaly mne samozřejmě osudy "našeho" orlovského rodáka i vše, co zažil, vytvořil. A pan Kolíbal umí poutavě vyprávět.

Čas, který mi byl dopřán, rychle ubíhal. Pan Kolíbal se na chvíli musel věnovat svému kocourovi, který se neodbytně domáhal krmení. Ještě jsme zdaleka nevyčerpali další nabízející se témata k hovoru, ale konečně jsem "prosadil", abych zaznamenal umělcovy vzpomínky na Orlovou.

Byl již čas k večeři, tak už nezbylo, než abych nabízenou pohostinnost taktně ukončil.

Pan Kolíbal se při loučení, myslím, že nikoliv ze zdvořilosti, zeptal, jestli se ještě uvidíme (naznačil jsem, že by se na výstavu z Orlové mohl přijet ještě někdo další podívat) a ukázal mi (mini) diář, ve kterém měl vyznačeno, že výstava trvá do 24.května 2015.

Je neuvěřitelné, že člověk, který je mezinárodní kapacitou, který je světově uznáván jako vynikající umělec, který dokázal přesvědčit o svých kvalitách i své kolegy, člověk, o kterém se napsaly knihy, studie, pořídily televizní i rozhlasové dokumenty, který se těší nesmírnému uznání,mi věnoval poslední dubnové odpoledne. Děkuji.

Dodnes se zdráhám přejít k tomu normálnímu konzumnímu způsobu života, kdy vlastně okolí vnímáme nějak automaticky bez toho, abychom si všimli něčeho jiného a rozeznávali detaily toho, co vymizelo z obecného povědomí.

Snad tímto článkem přispěji k obratu v jiném vnímání světa kolem nás.

S Filipem Dembickým jsme zaslali starostovi dopis, ve kterém navrhujeme jemu, radě města i ostatním zastupitelům, aby Stanislavu Kolíbalovi bylu uděleno čestné občanství našeho města.

-----------
Stanislav Kolíbal kreslí v Praze v roce 2015, jak si pamatuje roky 1925 - 1935 v Orlové



Strýc pana Kolíbala, po kterém dostal jméno Stanislav, byl za plebiscitu úkladně zabit a jeho jméno je na Pomníku Obětem Sedmidenní války s Polskem 1919





Střípky z výstavy

Stanislav Kolíbal vzpomíná na Orlovou

Stanislav Kolíbal na internetu

wikipedie
Laureát Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění
Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění se uděluje k ohodnocení výjimečných uměleckých tvůrčích nebo interpretačních počinů nebo za dlouhodobé umělecké zásluhy v oblasti výtvarného umění.
(stopáž 37:20 min) Záznam z předávání ceny
současný článek v Brooklyn Rail
Internetový deník pro kulturu a umění Ostravan
Pravidelný a velkorysý dárce aukčních salonů Konta Bariéry
Artlist
Národní galerie láká na Kolíbala
Téma: Stanislav Kolíbal
Jiný svět Stanislava Kolíbala na Hradě
Současně běžící výstava: STANISLAV KOLÍBAL. KRESBA ZA KRESBOU
Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR
sophisticagallery
Rozhlasové vzpomínky sochaře a výtvarníka
Úvodní slovo Václava Stejskala k výstavě Stanislava Kolíbala při zahájení výstavy v Stanislav Kolíbal
Jaká ilustrace dává knize duši?
článek z roku 2014
O výstavě v roce 2012
Žena-IN
Kulturní noviny
iDNES (2014)
iDNES (2012)
Kolíbal v Dynamu
Literárky
Kultura 21
Seminární práce z dějin umění (2006)
Magazín E15 (2009)
Blesk (2014)

W.Danělišyn, květen 2015
článek byl přečten 1064× komentářů (2) nových (2)